Věžáky Kladno IV (Zdeněk Vokurka)
kategorie: Genius loci | čestné uznání
anotace
Věžáky Kladno IV. Po válce – první věžáky dosahují až pod mraky, jsou tak vidět z velké dáli, bydlet v nich byste si přáli, liché byly pro horníky, sude zase pro hutníky. Hutě, doly už vzal čas, málo už je tady nás, co na mládí vzpomínáme, čas vzal taky naše známé, jen věžáky pořád stojí, ty se asi čas vzít bojí. Žije se v nich stále krásně, mnozí píší o nich básně, je z nich vidět moc daleko, kam dohlédne naše oko. Ranou, Milešovku, bájný Říp, nikde nemůže snad lépe být, noční pohled to je krása, to vždy naše srdce jásá, kdysi „rudá záře“ byla, dávno pryč je ta idyla, teď jen auta hezky svítí, po ulici když se řítí. Když vyjdeme z věžáku, to jsme hned jako v parku, je v něm mnoho krásných stromů, asi se nám nechce domů, tak raději neměňte to, ať je zima nebo léto, stačí vše jen udržovat, jak památku v srdci chovat. To je naše velké přání, uvědomte si to, páni, žít na Kladně je moc krásné, kdo ho pozná, tak ten žasne. vyjádření poroty Delší báseň je vzpomínáním (patrně) pamětníka/pamětnice na krásná léta strávená životem ve věžových domech, čiší z ní láska k místu jako domovu. Tuto paměť sídliště je nutné udržovat a v tomto ohledu doporučujeme příspěvek archivovat, případně dále využít. |