​Mise Slávy Karmazína

Populární malíř vyšel z hospod do veřejného prostoru

Sláva Karmazín (foto: Kladenský deník).

Ten výjev by skvěle zapadal do některé z próz Bohumila Hrabala. V půl jedenácté v noci se ke křižovatce u kina Sokol blíží podivné vozidlo. Vepředu je kolo, o tom není pochyb. Za ním, jak se později ukáže, naležato zaháknuté štafle, přivázané ke kárce, jejíž odrazky při průjezdu auta bliknou do tmy. Na kárce kovová židle.

Celá ta pojízdná věc má na délku dobře přes čtyři metry, takže když vjede do křižovatky, dokonale ji zablokuje. Po chvíli spílání troubícím řidičům zaparkuje její majitel přeci jen trochu stranou. S láhví v ruce rázně sesedne z bicyklu a usadí se na svém improvizovaném trůnu.

Tak se Sláva Karmazín vrací z jedné ze svých misijních výprav, o jejichž cíli začne po chvíli vyprávět i zamilované dvojici na rande, která o to pranic nestojí.

Za lepší svět
S díly naivního malíře (a naivní je prosím pěkně označení pro typ výtvarného výrazu, nikoli osobnostní charakteristiku) Světoslava Karmazína se v Kladně setkal snad každý, kdo alespoň někdy zavítá do některé hospody či klubu. V posledních letech jich vymaloval desítky (jejich katalogizace – a to je velká chyba – zatím neproběhla) a vypracoval si zcela nezaměnitelný rukopis.

V posledních měsících se však Sláva vydal na novou misi a i její výstupy máme denně na očích. Tématem se mu staly překážky ve veřejném prostoru a vůbec stav prostředí, v němž žijeme. Základní kontury Slávovy filozofie lze z různých střípků rekonstruovat následovně:

• potřebujeme omezit auta, která nejen hyzdí náš svět, ale navíc zabíjejí naše děti (jsou malé, a tedy nejblíže výfukům);
• je nutné navrátit až posvátnou úctu matkám s dětmi – a začít třeba tím, že naše města zprůjezdníme pro kočárky;
• chodec a cyklista musí mít absolutní přednost před jakýmkoli motoristou.

Malířova intervence do veřejného prostoru na rohu Průchovy ulice

Ruku k dílu
​Ve Slávově případě nejde jen o plané řeči, ale program hluboce prožívaný a aktivně realizovaný. Jak se na křižovatce u Sokola brzy ukáže, důmyslná konstrukce malířova štaflokola umožňuje přepravu značného množství oranžové reflexní barvy a sady štětců.

Jimi Sláva podél třídy Vítězná a Československé armády vyznačil chodníky s chybějícími nájezdy – tolik ztrpčující životy rodičů pohybujících se s kočárkem. Umělecká intervence zatím skončila na rohu Průchovy ulice, kde malíře náročný úkol znavil, což dokládá značná ztráta barvy z převrhnutého kýble.

Můžeme jen doufat, že městští úředníci, kterým Sláva tu a tam více či méně oprávněně spílá před budovou radnice, vezmou tento guerillový, společensky odpovědný, umělecký akt vážně a s nájezdy pro kočárky něco udělají.

Tam, kde úřady nejsou schopné konat a kde k řešení stačí mužská síla, už Sláva postupuje svépomocí. Tisíce lidí, kteří přecházejí koleje u stanice Kladno-město, mu ostatně mohou děkovat za zřízení improvizovaného dřevěného schodiště.
​
Kladnu dosud poněkud chyběl tento projev angažovaného umění, jež vyžaduje náležitě angažovaného umělce. Po zvelebení prostor, kde rádi trávíme čas s našimi přáteli, tak Sláva Karmazín udělal další krok ke zlepšení města, v němž žijeme. Díky, Slávo.

– Roman Hájek

Nové schody u stanice Kladno-město.