Výstavba sídliště Vítězného únoraPo skončení druhé světové války se oblast aglomerace Kladna vzniklá sloučením obcí Kladno, Kročehlavy, Dubí a Rozdělov potýkala s velkou bytovou tísní. Tyto problémy s nedostatkem bytů se stále stupňovaly a bylo nasnadě tento problém začít aktivně řešit. V počátcích prvního dvouletého plánu, byl založen tzv. Spolek pro výstavbu vzorného sídliště v Kladně.
Jeho primárním úkolem bylo zajištění zdravého a levného bydlení nezámožným občanům. Dle stanov schválených Zemským národním výborem v Praze a ministerstvem financí měl spolek postavit sídliště mezi Kladnem a Rozdělovem a po skončení stavebních prací a po předání bytových jednotek nájemníkům měl celé sídliště převést do vlastnictví města Kladna. Činnost spolku se územně omezovala pouze na město Kladno. Jeho členové se dělili na dvě kategorie, a to na zakládající a činné členy. Do první kategorie patřilo ministerstvo sociální péče, ministerstvo financí, ministerstvo techniky, Okresní národní výbor v Kladně, Místní národní výbor v Kladně, Středočeské uhelné a železorudné doly a Spojené ocelárny, národní podnik. Činným členem spolku se mohla stát každá fyzická či právnická osoba. Od plánů k realizaci
První praktické kroky k vybudování sídliště mezi Kladnem a Rozdělovem učinil přípravný výbor spolku v roce 1946, kdy jím oslovení pražští architekti Josef Havlíček, Václav Hilský, Miroslav Koněrza a Emil Kovařík vypracovali směrný plán tohoto sídliště. Celkem mělo být postaveno 1150 bytů pro zhruba 5000 lidí. Tento plán obsahoval 26 jednopatrových domů, stejný počet dvoupatrových, 14 třípatrových a 5 výškových. Za patrovými domy v severní části sídliště autoři počítali se 46 rodinnými domy. Z objektů občanské vybavenosti je ve směrném plánu zakreslena jedna mateřská škola, dvě základní školy, kulturní dům, obchodní dům, garáže a jedna teplárna. Projekt v této době nepočítal s velkým centrálním náměstím. Vlastní stavební činnost zahájil spolek 2. července 1947 položením základního kamene prvního poválečného sídliště v Kladně. Kolaudace prvního dokončeného domu proběhla dne 7. dubna 1949 a od tohoto dne se sídliště začalo postupně zabydlovat. V roce 1950 prodělal zastavovací plán sídliště jednu z dalších revizí, kdy bylo definitivně rozhodnuto o vyloučení výstavby rodinných domů. Na základě zákona č. 68/1951 Sb. byl Spolek pro výstavbu vzorného sídliště v Kladně zrušen a jeho majetek byl převeden na stát prostřednictvím správy bytového podniku Místního národního výboru v Kladně. Na příkaz Středočeského krajského národního výboru změnil Josef Havlíček v roce 1951 zastavovací plán sídliště Vítězného února a provedl zahuštění zástavby, která měla zajistit bydlení pro další tři tisíce lidí. Spolu s kolegy Karlem Filsakem a Karlem Bubeníčkem v roce 1952 dokončil hrubé projektování šestice věžových domů, které dodnes tvoří nejvýraznější architektonickou dominantu města. Problém zeleně
Velmi ožehavou otázkou, která byla spojována s dokončovacími pracemi tohoto celku byla včasná realizace ozelenění, neboť bez stromů, keřů a trávníkům byla všechna sídliště nedokončená. K návrhu ozelenění sídliště Kladno-Rozdělov byl přizván sad. arch. Josef Trnka a pozdější úpravy učinil sad. arch. Josef Šimůnek. Byl vytvořen konceptuální návrh ozelenění, zakreslený do podrobného zastavovacího plánu z roku 1951. Tento návrh počítal se značným množstvím vysazené doprovodné zeleně situované především do skupin podél hlavních komunikačních os urbanistického celku. Zároveň byla záměrně zachována volná plocha pro setkání pod širým nebem na místě dnešního náměstí Jana Masaryka. Tato centrální plocha se měla stát těžištěm nově vzniklého spojení Kladna s Rozdělovem a zároveň oázou pro obyvatele, tedy rodiny horníků a hutníků, s fontánou a zelení ve velkých nádobách. Architekt Havlíček poznamenal: „Jaký asi pocit bude mít starší horník či hutník, který leccos ještě pamatuje, když se tady posadí za letního dne, do proutěného křesla, pod barevným krytem před kavárnou a zadívá se na tryskající čistou vodu fontány, přepadávající do velkého kruhového bazénu se světlemodrým, mozaikovým dnem? Je to ještě černé Kladna, je to ještě kladenská sahara?“. Vize takto naplánovaného jednorázového ozelenění celku zůstala jen v zákresu na papíře. Po ukončení stavebních prací na sídlišti Kladno-Rozdělov došlo k zazelenění veškerých volných ploch travním osivem. Výsadba stromů a keřů se stala aktuální až dlouhých šest let po dokončení výstavby, a to z velké míry díky obyvatelům sídliště. Dobový tisk několikrát informoval o problémech na sídlišti Kladno-Rozdělov, především v otázkách zeleně a úprav parteru. Úvodní slova článku z deníku Svoboda z 13. září 1962 zněla: „Večerní pohled na kladenské sídliště v Rozdělově je kouzelný. Tisíce osvětlených oken nad setmělou krajinou, za nimiž si představíš spokojené občany v pěkných bytech. Jakmile se ale rozední, kouzlo je to tam.“ „v oknech jsou sice květiny, ale při pohledu na zem tu a tam vytržený obrubník, bláto a velice skromné prvky zeleně“. Autorka článku se diví, že takto vypadá sídliště, které se začalo stavět před patnácti lety a přirovnává urbanistický celek ke staveništi. Občanka z Moskevské ulice objasňuje celou situaci: „Upravili jsme si to tu před vlastním domem, ale když nám řekli, že se tu bude ještě kopat, dál jsme nic nedělali“. Na závěr autorka hodnotí celkový stav jako velice neutěšený a říká: „Ulice nejsou, chodníky nejsou, o dětských hřištích a zeleni ani nemluvě.“ Ozeleňování sídliště v širším kontextu začalo až v roce 1965, tedy osmnáct let od položení základního kamene tohoto urbanistického celku. |
Kontakt |
© COPYRIGHT 2016. VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA.
|